Život není fér vs dary, které můžeme dávat.

Život není fér, nezasloužím si to, aby se mi to dělo, ale uvědomujeme si, že každý má něco jiného, co je jeho silná stránka?

Myslíme si, že máme na všechno právo a nechceme přijmout žádnou zodpovědnost

Základem toho je, že máme strach ze smrti, a stejně tak máme strach žít. 

Proč? 

Protože jsme tu vytvořili všemožné zákony, povinnosti, jak se proti životu i smrti pojistit. Hledáme jistoty tam, kde jistoty nejsou.

Jeden den jsme hrdina a druhý den jsme najednou nuly. I to se může stát. A kdo o tom rozhoduje? Vyšší moc, kterou neovlivníme, může přijít válka, změna systému, nebo třeba covid.

A nám se vše najednou rozpadne vše jako domeček z karet, přestože jsme nic nezměnili, pořád jsme to my. Ti samí. Tak jak je možné, že materiálně jsme najednou buď v plusu nebo mínusu?

Je to ta jistota, že nic není jisté. Je to štěstí a to je vrtkavé.

Až ve chvíli, kdy si toto zvědomíme a přestaneme se limitovat jedním řešením a podmiňováním, že mám právo, když ... 

Nebo ještě lépe, že mám právo. Bez když:-)

Tak v tu chvíli, s absencí limitů, s absencí podmínek jsme najednou svobodní.

Babiš, ten za to může. Ano, to je pravda. Také je pravda to, že z 99,9 procentní pravděpodobností přišel ke svému majetku tak, jak přišel. A dalších x lidí, ne je v politice, ale celou naší českou společností, celým světem.

No a co? Teď s tím můžeme něco udělat, ale co bylo, to bylo. Pojďme udělat tlustou čáru a tvořit. Měnit.

Nebo je to, co chceme odevzdat, tomuto nefunkčnímu a proradnému systému stále ještě silně prokomunistickém, osobní moc.

Třeba u Babiše přece víme, že ničemu v podstatě nerozumí. Je nekompetentní a ukřivděný a kdyby aspoň řídil stát jako firmu, a byl by doopravdy majitelem toho státu, jako je třeba šejk v Dubaji, tak by logicky vše benefitovalo tu komunitu celou. Jelikož je ale majitel daleko menší složky než je stát, tak logicky benefituje jen sebe.

Je to o zvědomění, pojďme chápat to, co se děje a přestat brečet.

V tu chvíli se přesně dostaneme do fáze, že začneme vnímat to, že každý má jiný dar. Někdo má dar rozkrást stát. Někdo léčí lidi. Někdo je dělá šťastné, veselé. Někdo dělá úžasné jídlo a někdo zase ničí. 

Viditelně vidíme, že není dar není jen pozitivní. Ale my se můžeme rozhodnout jaký bude a také se můžeme rozhodnout, že pochopíme, že život je fér. 

Možná ne v oblasti materiální, ale určitě je fér v oblasti našich pocitů a emocí.

To my si volíme, jak se budeme cítit a pokud si zvolíme, že to bude v rovnováze, s radosti a tvorbě, tak mám nikdo ten dar, který máme, nevezme.

Pojďme hledat, co máme za dar. A pojďme hledat ty pozitivní dary a ty negativní pojďme nechat do budoucna, aby se rozplynuly a nebyly tu tím, že v mezidobí změníme nás samotné v bytosti, které jsou v rovnováze sami o sobě.

Pak víme, že život je fér.